BARZOJ - RUSKÝ CHRT 

(Russkaya Psovaya Borzaya) 

Klasifikace F.C.I.

• Skupina X. - Chrti

• Sekce 1 - Dlouhosrstí chrti nebo chrti s praporci

• Bez pracovní zkoušky

Číslo standardu: 193

Země původu: Rusko
Vznik plemene: 11. století
Průměrná délka života: 11 - 13 roků
Původní využití: Lovecký pes
Využití dnes: Dostihy, Lovecký pes, Coursing, Rodinný pes

Kluby v ČR:

• Klub chovatelů chrtů (https://www.kchch.estranky.cz)
• Klub chovatelů a přátel barzojů (https://www.barzojklub.com/)

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Barzoj se může pochlubit velmi hlubokou historií, první zmínky o tomto plemeni se objevily již v 11. století. Konkrétně se jednalo o fresku nacházející se v katedrále sv. Žofie v ukrajinském Kyjevě. Tato malba údajně vznikla již kolem roku 1037, kdy vládl kníže Jaroslav Moudrý. Ovšem podle domněnek je barzoj mnohem starší plemeno.

Chov barzoje byl v podstatě privilegiem šlechty, protože byl dost obtížný a finančně náročný, o čemž svědčí i to, že podle zákona z roku 1387 byla jeho krádež potrestána 16 rubly a v nepoměru k tomu za zabití sedláka byla pokuta 24 rublů. Barzojové se příliš neprodávali, ale byli darováni (např. jako součást věna), nebo vyměňováni třeba za půdu.

Barzojové sloužili hlavně pro lov lišek a vlků a samozřejmě i jiných zvířat. Psi většinou lovili ve skupině a byli chováni ve větších smečkách, proto si jejich držení nemohl dovolit jen tak někdo. Tyto honosné lovy se pořádaly napříč staletími a jejich sláva byla na vrcholu v 18. století. Za vlády cara Petra III. tedy kolem roku 1760 byl barzoj velice oblíbený a dokonce se stával i součástí politického vyjednávání, při kterém býval darován panovníkem na důkaz jeho příslibu. Takoví ruští chrti měli obrovskou cenu a dostali se díky tomu do celé Evropy.

Důležitým rokem je 1887, v té době velkokníže Nikolaj Nikolajevič založil chovatelskou stanici a snažil se dostat evropské barzoje zpět do jejich vlasti. Kladl důraz na vzhled, ale i lovecké schopnosti a snažil se barzoje ustálit v typu. V roce 1906 se narodil úžasný vrh barzojů, který se později stal základem chovu typu Peršino. Tito psi se později rozšířili v Evropě i Americe.

Koncem 19. století se na německé výstavě objevilo 15 barzojů, v roce 1913 na té samé výstavě v kruhu již běhalo 71 psů! Jak to tak bývá, tak s příchodem válek došlo i k útlumu chovu barzojů a jejich rozkvět byl zastaven. Zejména proto, že barzoj neodmyslitelně patřil ke šlechtě, která byla sesazena ze své vedoucí pozice. Plemeno přetrvalo jen díky tomu, že v té době již bylo rozšířeno i mimo Rusko. I v České republice se ruských chrt choval již před druhou světovou válkou.

POVAHA

Barzoj je skvělý rodinný společník, jedná se o vyrovnaného a přátelského psa, který miluje děti. Dokáže je zahrnovat obrovskou láskou a i přes svou velikost je k nim velmi jemný. Přesto byste měli dávat pozor zejména při jeho soužití s menšími dětmi, aby nedošlo k nechtěnému zranění. K cizím lidem se barzoj chová odtažitě, ale dobrý hlídač z něho nikdy nebude. Jakmile pozná vaše přátele, bude si pamatovat, že patří k vám.

S dalšími psy se snáší velmi dobře, ve smečce bude žít velmi rád. S ostatními zvířaty se může naučit vycházet za předpokladu, že s nimi bude v kontaktu od štěněčího věku, protože jeho silný lovecký pud mu velí něco jiného.

Pokud chcete 100% poslušného psa, tak na barzoje zapomeňte. Základní poslušnost se naučí, ale není to ten typický pes, který udělá to, co svému pánovi na očích uvidí. Je to citlivá duše, takže hrubostí ani křikem nic nezmůžete, učit jej musíte prostřednictvím pozitivní motivace a oblíbených pamlsků. V přivolání si nikdy nebudete moc být jistí, protože silná lovecká vášeň povely překoná.

POHYB

Barzoj patří do skupiny chrtů a i vzhledem k jeho velikosti se může zdát, že má velkou potřebu pohybu. Ovšem klamě tělem, protože chovatelé se shodují, že ruský chrt je vlastně docela lenoch. Miluje válení na vyvýšeném místě, odkud má přehled o všem, co se děje (ideálně na gauči).

Pohyb samozřejmě toto plemeno potřebuje. Kromě kratších venčících procházek počítejte alespoň s jednou delší denně. Barzoj je sprinter, takže nepotřebuje dlouhou aktivitu, stačí mu se jednorázově proběhnout a třeba prohnat ptáky, pak bude spokojen.

Vždy mějte na paměti, že je to lovecké plemeno s neuvěřitelně bystrým zrakem, proto jej nepouštějte na neoplocených místech, aby neutekl. Jakmile se v dálce něco pohne, barzoj je připraven zasáhnout. Tento aristokratický pes ovšem moc dobře ví, kde pána opustil a během několika minut by se měl vrátit. Bohužel ne vždy mohou takové akce na vlastní pěst dopadnout dobře.

S barzojem se můžete věnovat i psím sportům, a to zejména coursingu a dostihům. Takový pohyb je jeho přirozenost a dokonale se při aktivitě unaví. Barzoj je velkým milovníkem vody, takže v létě rozhodně navštivte nejbližší rybník a společně se vykoupejte.

PÉČE

Barzoj nevyžaduje žádnou speciální péči. Je velmi čistotný a pověstný tím, že postrádá typický psí pach. Jeho hedvábnou srst stačí jednou týdně pročesat, ale je samočistící, takže se nemusíte obávat nepořádku. Velikost ruského chrta má výhodu v tom, že i v nepříznivém počasí nebude po procházce celý špinavý, stačí mu otřít tlapy a může pokračovat rovnou na gauč.

Stejně jako u ostatních plemen, je potřeba kontrolovat délku drápků a pečovat o chrup. Drápy mají tendenci se samy obrušovat, stačí hlídat a jednou za čas zastřihnout pátý drápek na předních končetinách. Zuby mají barzojové zdravé, ale zubní kámen se může objevit i u nich, proto je důležité mu předcházet prevencí v podobě čištění zubů, podávání pamlsků na okusování nebo přidáváním doplňků stravy.

ZAJÍMAVOSTI

Barzoj patří ke vznešeným chrtům a i přesto, že tato plemena běhají dostihy a potřebují dost pohybu, tak ruský chrt je oproti očekávání spíše tak trochu lenoch. Nejraději bude odpočívat a pozorovat své okolí. Je to ruský klenot - patří k nejstarším ruským plemenům a doslovné pojmenování přeložené z ruštiny zní: ruský osrstěný chrt.

VÝŽIVA

Toto plemeno je na výživu náročné, protože toho sní hodně a nemálo zatíží váš finanční rozpočet. Ať už se rozhodnete krmit jakýmkoliv způsobem, tak na krmení byste rozhodně neměli šetřit. Zejména ve štěněčím věku, který končí kolem 15-18 měsíce, je barzojovi nutné dopřát maximum všeho potřebného pro zdravý růst a vývoj.

Jestliže sáhnete po granulích, volte jen ty superpémiové kvality, které mají vhodné složení s velkým podílem masa a nižším nebo žádným obsahem obilovin. Při výběru zohledněte i určení pro velká plemena psů a nezapomeňte na věkové kategorie, protože štěňata v období růstu mají vyšší nároky na živiny než dospělý pes a senior.

Krmení BARFem, tedy syrovým masem, přílohami a kostmi byste si měli pečlivě rozmyslet. Barzoj toho dost sní, takže budete potřebovat větší množství místa v mrazáku. Předtím, než začnete krmit přirozenou stravou, tak si rozhodně nastudujte potřebné informace, protože musíte svému psovi v určitém časovém úseku sestavit vyvážený jídelníček, aby mu nic nechybělo. Pamatujte, že kosti se vždy dávají syrové, ale zacházejte s nimi opatrně.

Při krmení větších plemen, ke kterým barzoj patří, musíte zohlednit hrozbu torze (přetočení) žaludku. Jedná se o velmi kritický a životu nebezpečný stav, se kterým je nutné co nejrychleji navštívit veterinárního lékaře. Torzi žaludku můžete předcházet rozdělením denní krmné dávky na několik menších porcí, dodržováním klidového režimu po jídle (alespoň 2 hodin). Dále by pes neměl příliš hltat a příliš se napít - vše podávajte v menších dávkách. Torzi mohou způsobit i nekvalitní granule, které v žaludku příliš naboptnají, proto jsme kladli důraz na to, že psa musíte krmit opravdu špičkovým granulovaným krmivem bez zbytečných obilovin.

ZDRAVÍ

Průměrný věk: 11-13 let

Barzojové jsou zdraví psi, o čemž svědčí i to, že ke svému uchovnění nepotřebují žádná zdravotní vyšetření. Dysplazie kyčelních kloubů (DKK), která je tak častá u jiných velkých plemen, se u ruských chrtů téměř neobjevuje.

Jedná se o velké plemeno, a proto je důležité ho v mladém věku nepřetěžovat, protože mu tak můžete zadělat na pozdější problémy s pohybovým aparátem. Až do věku 18 měsíců, kdy už je to dospělý pes, by neměl být barzoj v žádné extrémní zátěži. Při vývoji je vhodné podávat mu doplňky stravy v podobě kloubních výživ atd., ale doporučujeme se předtím domluvit s vaším veterinárním lékařem.

S velikostí plemene souvisí i další možný zdravotní problém, a to torze (přetočení žaludku), ke ketré dochází, pokud toho pes hodně sní a pak se pohybuje a neodpočívá.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Vzhledem k velikosti ruského chrta lze odhadnout, že je poměrně náročný na prostor. Může bydlet doma (za což bude nesmírně rád), ale zvládne to i v kotci, jeho srst jej před nepříznivými vlivy ochrání. Potřebuje ovšem být v kontaktu se svou rodinou, takže celé dny o samotě nepřipadají v úvahu, protože by velmi psychicky strádal.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Jestliže si přejete, aby váš barzoj obohatil chov, budete jej muset nejdříve uchovnit, ale nebojte, u ruských chrtů je tento proces poměrně jednoduchý.

Do chovu může být barzoj zařazen až od věku 15 měsíců, kdy se musí zúčastnit výstavy vyššího typu (mezinárodní, národní, klubové či speciální). Aby byl uchovněn, tak si z kruhu může odnést známku nejhůře Velmi dobrá. Vzhledem k tomu, že ruští chrti nemají žádnou vlastní bonitaci, tak musíte při výstavě upozornit rozhodčího, že potřebujete do posudku zaznamenat informaci o tom, že jedinec nevykazuje vylučující vady uvedené ve standardu. U psů je dále nutné nechat zapsat také stav pohlavních orgánů, protože musí mít obě varlata plně vyvinutá a sestouplá v šourku.

Barzoj nepotřeuje žádná zdravotní vyšetření, ale chovní jedinci mají standardně vyhotoven DNA profil. Aktivně využiti v chovu mohou být psi a feny po dosažení 18 měsíců věku. Veškeré vady vylučující z chovu jsou definovány standardem, patří mezi ně vady chrupu, modré oči, ocas do vývrtky či zalomený, přílišná bázlivost či agresivita, výskyt paspárků, hnědá, čokoládová či modrá barva srsti.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Jedná se o velkého psa s robusní suchou stavbou těla a typickým aristokratickým vzhledem. Stavba těla je mírně prodloužená, více u fen než u psů. Barzoj má silnou, ale ne mohutnou kostru. Kosti jsou ploché, svaly suché a dobře vyvinuté, a to zejména na stehnech, ale nevystupují. Nejvýznamnější je celková harmonie pohybu a tvarů těla.

Důležité proporce:

Kohoutková výška by měla u psů být stejná jako nejvyšší bod beder, nevadí, pokud je o něco vyšší. U fen jsou obě tyto výšky totožné. Kohoutková výška u obou pohlaví musí být menší než délka těla. Hrudník by měl být hluboký tak, aby jeho hloubka dosahovala poloviny kohoutkové výšky. Délka čenichu (od stopu k čumáku) odpovídá délce mozkovny (od týlního hrbolu ke stopu), nebo může být o trochu delší.

Výška:
Ideální kohoutková výškapsi: 80 cm tolerance: +5 cm, -5 cm
fenky: 73 cm tolerance: +5 cm, -5 cm
Pozn. k výšce

Jedinci, kteří přesahují maximální žádoucí výšku jsou přijatelní, pokud to nenarušuje morfologii plemene. Kohoutková výška u psů je stejná nebo mírně větší než nejvyšší bod beder, u fen jsou obě tyto výšky totožné.

Osrstění:

Hebké, pružné, hedvábné, zvlněné nebo tvoří krátké kadeře, ale nikdy nejsou krátké a malé. Na hlavě, ušních boltcích a končetinách je srst saténová (hedvábná, ale těžší), krátká, ale dobře přiléhá k tělu. Hodně dlouhá a zvlněná srst se objevuje na trupu. V oblasti zádi a nad lopatkami se tvoří jemné kadeře. Kratší srst je na žebrech a stehnech. Delší srst tvoří "kalhoty" na končetinách a "vlajku" na ocase. Na krku je srst hustá a bohatá.

Zbarvení:

Možná je kombinace všech barev, ale ne s čokoládově hnědou, modrou a jejich odstíny. Ostatní barvy se mohou objevit jednobarevně nebo v kombinaci s bílou. Zřetelně světlejší je odstín srsti na ocasní vlajce a kalhotách na končetinách. Pro černě stínované barvy je typická černá maska.

Kůže:

Pružná a vláčná.

HLAVA

Při pohledu ze strany i shora je dlouhá, suchá, úzká a aristokratická. Z profilu navíc ještě vytváří dlouhou a lehce klenutou ohraničující linii hlavy a čenichu. Temeno je vzhledem k týlnímu hrbolu rovné nebo lehce šikmé. Hlava vytváří celkově elegantní dojem a je tak suchá, že větší cévy až prosvítají kůží.

MOZKOVNA

Lebka:

Úzká, ze strany skoro plochá a shora podélně oválná.

Stop:

Velmi málo vyznačen.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Nosní houba je pohyblivá, velká a zřetelně vystupuje v poměru k dolní čelisti. Hřbětní část čenichu je dlouhá a v celé své délce vyplněná, u nosní houby je klenutá. Od stopu po nosní houbu dosahuje čenich stejné délky jako mozkovna od týlního hrbolu ke stopu, nebo může být o trochu delší.

Pysky:

Těsně přiléhají k čelisti, jsou tenké a suché. Pigment pysků a kolem očí je tmavý - černý a to bez ohledu na zbarvení srsti.

Čelisti, zuby:

Přípustný je nůžkový nebo klešťový skus se silnými a bílými zuby. Spodní čelist je silná.

Oči:

Velké a lehce vystupují. Zbarveny jsou tmavě hnědě nebo oříškově. Mají mandlový tvar, nesmí být štěrbinové a jsou uloženy šikmo.

Uši:

Pohyblivé, malé a tenké uši jsou nasazeny nad oční linií vzadu a pokud pes není v afektu, tak směřují téměř k šíji. Špičky ušních boltců jsou postaveny blízko u sebe, nebo ukazují podél krku směrem dolů a dobře přiléhají. Pes se vzbuzenou pozorností nosí uši výše a stranou nebo dopředu. Jedno nebo obě uši mohou být někdy vzpřímeny stejně jako to mají koně.

KRK

Svalnatý, dlouhý, suchý a lehce klenutý krk je ze strany zploštělý a nikdy není nošen vysoko.

TRUP

Kohoutek:

Není zvýrazněn.

Hřbet:

Pružný, svalnatý a široký hřbet tvoří společně s bedry a zádí oblouk, který je více patrný zejména u psů. Nejvyšší místo tohoto oblouku se nachází před středem beder, nebo u prvního či druhého bederního obratle.

Bedra:

Svalnatá, vystupují, přiměřeně široká a dlouhá.

Záď:

Široká, lehce šikmá, dlouhá. Vzdálenost mezi horními vrcholy obou pánevních kostí nesmí být menší jak 8 cm.

Hrudní koš:

Hrudník není úzký nebo širší než záď. Je hluboký, prostorný, hodně dlouhý a dosahuje téměř až k loktům, na příčném řezu je oválný. Krajina kolem lopatek je plošší a pak se hrudní koš postupně rozšiřuje k volným a krátkým žebrům. při pohledu z boku se mění sklon a žebra jsou dlouhá a lehce vystupují. Předhrudí poněkud vystupuje, pokud jej porovnáme s ramenním kloubem.

Břicho a slabiny:

Břicho dobře vtažené.

Spodní linie:

Dolní linie hrudníku směrem k břichu prudce stoupá.

KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY

Svalnaté, suché a při pohledu zepředu jsou rovné a zcela rovnoběžné. Výška loktů od země odpovídá polovině kohotukové výšky, ale může ji i přesahovat.

Plece:

Lopatky jsou dlouhé a šikmo uložené.

Rameno:

Úhel ramenního kloubu je zřetelně zvýrazněn.

Nadloktí:

Mírně šikmé a jeho délka téměř nepřesahuje délku lopatek.

Lokty:

Jsou uloženy souběžne se středovou rovinou těla.

Předloktí:

Dlouhé a suché, v příčném řezu je oválné. Zepředu je štíhlé a ze strany široké.

Přední nadprstí:

Vzhledem k zemi je lehce šikmé.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Zezadu jsou rovné, rovnoběžné a jejich postoj je širší než u hrudních končetin. Při volném postoji pomyslná vertikála, kterou spustíme z hrbolu sedací kosti, probíhá středem hlezna a nadprstí.

Holeně:

Svalnaté, šikmo postavené a dlouhé.

Stehna:

Dlouhá, šikmo postavená a dobře osvalená.

Kolena:

Kolenní kloub a hlezno musí být dobře vyvinuty a jsou široké a suché. Zaúhlení je zřetelně znatelné.

Nárt:

Nadprstí není dlouhé, ale téměř kolmo postavené. Zaúhlení je dobře patrné.

Tlapy pánevní:

Štíhlé, suché a podélně oválné (Jedná se o tzv. zaječí tlapky. Klenuté prsty k sobě dobře přiléhají. Silné a dlouhé drápy sahají k zemi.).

CHODY PSA

Typickým chodem je prodloužený klus. Je pružný a plynulý jakoby se barzoj vznášel. Při lovu přechází do rychlého cvalu s dlouhými skoky.

OCAS

Má šavlovitý nebo srpovitý tvar. Je dlouhý, tenký a nízko nasazený. Pokud je protáhneme mezi pánevními končetinami, dosahuje až k hrbolům kyčelních kostí. V přirozeném postoji visí volně dolů, při pohybu je nesen výše, ale ne nad úroveň hřbetu. Je bohatě osrstěn.