Košík
0
0,00 Kč
BEARDED KOLIE
ZÁKLADNÍ INFORMACE
Klasifikace F.C.I.
Skupina I. - Plemena ovčácká, pastevecká a honácká
Sekce 1 - Ovčácká a pastevecká plemena
Bez pracovní zkoušky
Číslo standardu: 271
Of. zkratka plemene v ČR: BC
Země původu: Velká Británie
Vznik plemene: 16. století
Průměrná délka života: 12 - 14 roků
Původní využití: Honácký a pastevecký pes
Využití dnes: Flyball, Frisbee, Aktivní pes, Agility, Rodinný pes, Výstavní pes
Kluby v ČR:
Klub chovatelů bearded collií
VARIETY PLEMENE BEARDED KOLIE
Toto plemeno se nevyskytuje v různých varietách.
HISTORIE A PŮVOD PLEMENE
Bearded kolie je starobylé plemeno, které pastevcům pomáhalo po staletí. Dříve se ovšem nedbalo na exteriér, ale majitele zajímalo pracovní využití. V 18. století existovaly dva výraznější druhy, a to konkrétně: highland beardie, která pocházela ze Skotské vysočiny, jejím posláním bylo shánění dobytka z pastvy; druhým typem byla lowland beardie, jež se vyskytovala v nížině a sloužila jako honácký pes pro nahánění dobytka na trhy.
Beardedka, kterou známe v dnešní době vznikla smíšením obou těchto druhů. Nejčastěji se využívala při práci se skotem, ale pracovala i s ovčími stády. Někteří statkáři využívali i její skvělý nos a používali ji jako pomocníka při lovu.
Období druhé světové války bylo pro většinu plemen náročné a jinak tomu nebylo ani u beardie, její chov zaznamenal velký útlum. Po válce se plemeni věnovala paní Willisonová, která rozšířila chovatelskou základnu a její odchovy se najdou v mnoha rodokmenech.
Uznání Mezinárodní kynologickou federací se bearded kolie dočkala až v polovině 20. století. Do tehdejšího Československa se první zástupkyně tohoto plemene dostala v roce 1981, kdy fenku importovali manželé Karenovi z Brna. Celkově se plemeno proslavilo po roce 1989, kdy se nejlepším psem slavné výstavy CRUFTS stala právě bearded kolie.
POVAHA
Bearded kolie je skvělý společník, který se hodí do aktivní rodiny, protože miluje pohyb a volnost. S dětmi vychází velmi dobře, ale je potřeba, aby ji respektovaly a správně se k ní chovaly. K cizím lidem je beardie milá, není to žádný hlídač, i když vás na návštěvu upozorní štěkotem, pak se nechá ráda pomazlit. S ostatními psy nemá problém, naopak je k nim mírumilovná a je ráda v jejich společnosti.
Jedná se o inteligentní plemeno, které potřebuje důsledného páníčka. Jakmile vycítí, že si nejste jistí, tak se může ujmout vedení. Výchova není obtížná, ale velmi důležitá je včasná socializace již u chovatele, aby štěně poznávalo, co nejvíce nových věcí. I když bearded kolie dobře chápe povely, jejich provedení může někdy pokulhávat, a to v případě, pokud budete chtít něco neustále opakovat - pokud v tom beardie nevidí smysl, tak to to prostě neudělá.
POHYB
Beardie potřebuje hodně pohybu a vyžití. Není to žádný pecivál, který se spokojí s procházkou kolem bloku. Každý den počítejte s delší procházkou, v týdnu byste ji měli zabavit i jinak, třeba některým z kynologických sportů. Hodí se na agility, možná vás překvapí, jak mrštná dokáže být. Vyzkoušet můžete i dogfrisbee nebo flyball.
Páníčci s ní často chodí i běhat, nebo ji berou ke kolu. Bearded kolie ráda plave, ale mějte ji vždy pod kontrolou, protože její dlouhá srst po namočení velmi ztěžkne. Díky své milé povaze se hodí na canisterapii.
PÉČE
Přestože má beardie velmi dlouhou srst, není nutné ji česat každý den, ale bohatě postačí sáhnout po kartáči třikrát týdně. Počítejte ovšem s tím, že chlupy budete mít opravdu všude. Základem péče o srst je zvolit správný hřeben - ideální je nechat si poradit od chovatele, který je nejlepší. Pokud plánujete jezdit na výstavy, opět doporučujeme nechat si výstavní úpravu ukázat od chovatele. Co se týká koupání, tak není potřeba po šampónu sahat příliš často, pouze v případě, kdy je vaše kolie opravdu špinavá. V případě potřeby můžete zastřihnout chlupy mezi polštářky, a to hlavně v zimě, aby se na ně nelepil sníh, střihová úprava je možná i v obličeji. A jinak samozřejmě mějte po ruce sponky a gumičky, pro sepnutí chlupů na hlavě do culíčku.
Vzhledem k visícím uším, které jsou schované pod chlupy, je pravidelně kontrolujte, zda v nich není zánět nebo špína. Postačí, když při česání jednou za čas prohlédnete. Vzhledem k delší srsti kolem očí se mohou více tvořit ospalky a je nutné otírat oční okolí. Podcenit byste neměli ani péči o chrup, i když velká plemena na tvorbu zubního kamene trpí méně. Podávat můžete doplňky stravy nebo zuby mechanicky čistit.
A posledním bodem péče je zkracování drápů, i když je možné že vaše beardie si je bude přirozeně obrušovat při chůzi po tvrdém povrchu, nespoléhejte na to a rozhodně kleště na drápky zařaďte do povinné výbavy. Stříhání drápů je nejméně oblíbená činnost většiny psů, a proto na to kolii zvykejte od štěněte.
ZAJÍMAVOSTI
Původní pracovní náplní se beardie v dnešní době již téměř nevěnuje. Často je chována jako výstavní pes, který má srst ve skvělé kondici a nemůže si ji poničit přílišným dováděním. V dnešní době se také chovatelé zaměřují hodně na exteriér a přehlíží jiné vady, které se mohou objevit. Aby plemeno dál bylo zdravé a s dobrou povahou, tak je potřeba se na to při vybírání chovného páru zaměřit a kombinovat jedince, kteří nemají vážné odchylky, jež by mohli předat svým potomkům.
VÝŽIVA
Správné krmení je důležitá kapitola, abyste jste měli zdravého psa, který prospívá po všech stránkách. Strava může ovlivnit nejen kvalitu srsti, ale i funkčnost pohybového aparátu a další faktory. Ať se rozhodnete krmit kompletním krmivem (granule, konzervy), nebo přirozenou stravou, vždy mějte na paměti, že je to důležité.
Granule jsou velmi oblíbené, protože obsahují vše, co pes potřebuje, a páníčci to mají bez starostí - musíte jen vybrat ty správné, a proto byste měli číst složení a zaměřit se na obsah masa, který by měl být uveden na první místě, dále by v granulích mělo být méně obilovin, nebo se obejdou i zcela bez nich. Pro beardie vybírejte granule pro střední plemena psů a nezapomeňte zohlednit i věk.
Barfování je v dnešní době velmi oblíbené, ale vyžaduje více práce z páníčkovy strany. Musíte totiž připravit vyváženou krmnou dávku, pejskovi podáváte syrové maso, kosti, přílohy a doplňky. Než se do toho pustíte, musíte si načíst potřebné informace, abyste věděli, jak začít. Maso seženete ve specializovaných prodejnách, ale i chovatelských potřebách. Jen počítejte s tím, že budete potřebovat dostatek místa v mrazáku, abyste mohli uchovávat předem připravené porce a vždy je jednoduše rozmrazit.
ZDRAVÍ
Bearded kolie není zatížena nemocemi a jedná se o zdravé plemeno. Objevit se může dysplazie kyčelního kloubu, která se vyšetřuje při uchovnění. Od věku 12 měsíců je možné provést rentgeny, které posoudí schválený veterinární lékař. Beardie můžete preventivně podávat kloubní výživu, a to již od štěněčího věku. V tomto období ji hlavně nepřetěžujte, aby se klouby mohly správně vyvinout.
Dále se mohou objevit dědičné oční vady. Vyšetření není povinné, a proto záleží na úvaze každého chovatele. Pokud se ovšem objeví, většinou končí slepotou.
POTŘEBY A NÁROKY PSA
Vzhledem k tomu, že beardedka chce být svým páníčkům na blízku, tak pro ni není vhodný pobyt v kotci. Spokojená bude v domě se zahradou, ale nemyslete si, že když ji tam pustíte, tak tím nahradíte procházku. Beardie potřebuje dostatek pohybu a vyžití. Zároveň se fixuje na své páníčky a potřebuje s nimi trávit dostatek času.
Vzhledem k dlouhé srsti je náročnější péče, počítejte s tím, že srst budete pravidelně kartáčovat, aby se nezacuchala. Výcvik tohoto plemene není příliš složitý, pokud máte na paměti, že nerada něco opakuje, dokážete využít její inteligenci ve svůj prospěch.
PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ
Pokud byste v budoucnu svou bearded kolii rádi uchovnili, tak na to musíte myslet již při koupi štěňátka. V první řadě si musíte pořídit štěně s průkazem původu a ideálně takové, které má předpoklady pro chov a výstavy, což znamená, že nevykazuje hrubé vady proti standardu. Pak už stačí splnit podmínky chovnosti, které stanovuje Klub chovatelů bearded collií.
Je potřeba se zúčastnit celkem 3 výstav od věku 9 měsíců (třída mladých) a vždy musí posuzovat jiný rozhodčí. Jedna z výstav musí být mezinárodní a zbylé dvě pořádané klubem - alespoň z jedné této výstavy si musí pes odnést známku Výborná, zbylé dvě mohou být i známka Velmi dobrá.
Co se týká zdraví, tak povinné vyšetření se nevyhýbá ani koliím. Je nutné absolvovat rentgeny na dysplazii kyčelního kloubu (DKK), které posoudí smluvní veterinář klubu. Věková hranice je 12 měsíců. Do chovu jsou zařazeni jedinci s hodnocením 0 až 2 na obou končetinách.
Každý jedinec přijímaný do chovu musí být identifikován čipem nebo tetováním. Dále se provádí kontrola chrupu, přičemž podkus, předkus a nepravidelný skus jsou chápány jako vyřazující vada, stejně jako DKK od stupně 3, nesestouplá varlata u psa či jedinec označený chovatelem jako nestandard.
Aktivně využiti v chovu mohou být psi a feny od ukončeného 17. měsíce věku, u psů není stanovena horní hranice, u fen je to 8. rok věku.
Polský ovčák nížinný
Ani tento ovčák na tom není se zařazením do skupiny FCI jinak a patří do té první. Velikostně je ze všech zmíněných plemen nejmenší. Jeho kohoutková výška je u psů 45 až 50 cm a u fen 42 až 47 cm. Jeho tělo je pokryto hrubší srstí s jemnou podsadou. Může být rovná i vlnitá. Navíc charakteristicky překrývá oči. Zbarvení je možné ve všech barvách a povolené jsou i skvrny.
STANDARDNÍ VZHLED
Celkový vzhled:
Jedná se o aktivního a štíhlého psa, který i přes silnou stavbu těla nepůsobí těžkopádným dojmem. Za typický znak plemene se považuje zvídavý a bystrý výraz.
Důležité proporce:
Tělo je delší než kohoutková výška, a to v poměru 5 : 4 (pokud měříme od předního okraje hrudní kosti až po vrchol sedací kosti). Feny mohou mít rámec těla delší. Vzdálenost mezi týlním hrbolem a stopem je stejná jako vzdálenost mezi ušima.
Výška:
Ideální kohoutková výška
psi: 54,5 cm tolerance: +1,5 cm, -1,5 cm
fenky: 52 cm tolerance: +1 cm, -1 cm
Pozn. k výšce: Přehnané odchylky se nepodporují, ale při posuzování mají přednost celkové proporce a kvalita jedince.
Pozn. k hmotnosti Hmotnost není standardem stanovena
Srst: Dvojitá s hladkou, tvrdou, huňatou a silnou krycí srstí a jemnou, hustou a také huňatou podsadou. Krycí srst je rovná, není vlnitá, ani kučeravá, připouští se pouze lehká zvlněnost. Srst nesmí být tak bohatá, aby zastínila přirozené linie těla. Srst se nezkracuje, ale ponechává v přirozené délce. Na hřbetě nosu je méně srsti, ale po jeho stranách je delší a zakrývá pysky. Na dolních pyscích, lících a bradě se srst směrem k hrudi prodlužuje a vzniká tak vous.
Zbarvení:
Barva je břidlicově šedá, červenavá jelení, černá, modrá, všechny odstíny šedé, hnědé i pískové. Možné s bílými odznaky, nebo bez nich. Nikdy nesmí být zbarvení merle, ani skvrnité. Pokud jsou bílé znaky, tak je najdeme na tlamě, v podobě lysiny na hlavě, na špičce ocasu, hrudi, končetinách a tlapkách. Na vnější straně zadních končetin by bílá neměla být nad hlezny. Tříslové znaky jsou povolené na obočí, vnitřní straně uší, lících, pod kořenem ocasu a na končetinách v místě přechodu z bílé barvy.
HLAVA
Vzhledem k tělu je ve správném velikostním poměru. Tlama je silná a v lebce je dostatečný prostor pro mozek.
MOZKOVNA
Lebka:
Kvadratická, široká a plochá.
Stop:
Mírný.
OBLIČEJOVÁ ČÁST
Tlama:
Nosní houba je kvadratická a velká, nejlépe černě pigmentovaná, ale u hnědě a modře zbarvených psů odpovídá barvě srsti. Vždy je jednobarevná, bez skvrn a teček. Tlama je silná. Je stejně dlouhá, jako je vzdálenost mezi týlním hrbolem a stopem.
Pysky:
Pigmentované stejně jako nosní houba a jsou jednobarevné bez skvrn a teček.
Čelisti, zuby:
Zuby jsou bílé a velké, jsou posazeny v silných čelistech a postaveny v nůžkovém skusu (pravidelném a úplném). Tedy horní řezáky těsně překrývají spodní. Uložení zubů do čelistí je kolmo. Klešťový skus není žádoucí, ale je povolený.
Oči:
Barevný tón je v souladu s barvou srsti. Oči jsou posazené široko, jsou velké, láskyplné, měkké a nevystupují. Obočí je klenuté nahoru a dopředu, není ale tak dlouhé, aby překrývalo oči.
Víčka:
Oční víčka jsou pigmentována stejně jako nosní houba a pysky.
Uši:
Visící a středně velké. Při zvýšené pozornosti se nasazení zvedá na úroveň temene, ale nesmí ji přesahovat. Lebka díky uším vypadá opticky širší.
KRK
Lehce klenutý, přiměřeně dlouhý a svalnatý.
TRUP
Délka hřbetu je ovlivněna délkou hrudního koše, nikoliv délkou beder.
Hřbet:
Rovný.
Bedra:
Silná.
Hrudní koš:
Hrudní koš je hluboký a má hodně místa pro plíce a srdce. Žebra nejsou sudovitá, ale dobře klenutá.
KONČETINY
Svislé, rovné, se silnými kostmi, pokryté chundelatou srstí.
HRUDNÍ KONČETINY
Plece: Uložené šikmo dozadu.
Přední nadprstí: Pružné a bez známek slabosti.
Tlapy hrudních končetin: Oválná s klenutými a dobře uzavřenými prsty, které mají pružné a dobře vyplněné polštářky. Prsty jsou dobře kryté srstí.
PÁNEVNÍ KONČETINY
Dobře osvalené.
Holeně: Bérec je dobrý.
Nárt: Vzhledem k podložce je v pravém úhlu a při postoji je na svislici, kterou spustíme z vrcholu sedací kosti.
Hlezno: Nízko postavené.
Tlapy pánevní: Oválné s klenutými a dobře uzavřenými prsty, které mají dobře vyplněné a pružné polštářky. Prsty jsou dobře kryté srstí, a to i mezi polštářky.
CHODY PSA
Pohyb je plynulý, stejnoměrný, pružný, prostorný, a to i při minimální vynaložené námaze.
OCAS
Nasazený nízko, nemá zálomek a není zatočený. Je dlouhý tak, že jeho poslední obratel dosahuje alespoň ke hleznu. Je nesený nízko se špičkou směřující směrem vzhůru. Při rychlém pohybu je nesený rovně. Nikdy není nesen nad hřbetem. Je pokryt bohatou srstí.