JAKUTSKÁ LAJKA

HISTORIE
Jakutská lajka je staré domorodé psí plemeno, vyšlechtěné původními severovýchodními ruskými národy v okolí řeky Indigirky. Protože zde obyvatelé chovali pouze psy, začalo se oblasti říkat "psí řeky." Během historie byla jakutská lajka rozlišena například na lazejevskou, aňujskou, arktickou, verchojanovskou, kolymo-indigirskou, omolonskou nebo omsukčanskou.
O plemenu se jako jeden z prvních zmiňuje v roce 1692 ve své knize "Severní a východní Tartárie" holandský badatel a cestovatel Nikolas-Kornelisson Vitsen: popisuje zde rytiny znázorňující první způsob využití psů v tažné dopravě, a to při přesunu Jakutů v zimě. Podle rytin hrála lajka roli i při prvním skijöringu, neboli tažení lyžaře psem.
V knize z roku 1843 "Geografie Ruského impéria" její autor Ivan Pavlovský jakutskou lajku představuje jako tažného poštovního psa, využitého zejména při převážení těžkého nákladu. V zimním období toto plemeno pomáhalo v rámci poštovního spojení z Jakutska do Ochotska a dále na Kamčatku. Jako "převozního" psa, společně s metodami chovu, popsal lajku i profesor Ivan Jakovlevič Gorlov v knize "Přehled ekonomického stavu, statistiky Ruského impéria za rok 1849."
Z historie také víme, že jakutská lajka byla a je plemenem dobře se přizpůsobujícím okolním podmínkám. Psi byli v Rusku celoročně venku - v létě si vyryli jámu, ve které se chladili, nebo leželi ve vodě, aby se zbavili komárů. V zimě se ukrývali pod sněhem, v hlubokých jámách se stočili do klubíčka a přikryli si tlamu huňatým ocasem. Patří mezi první známá saňová plemena, která jsou odolná proti mrazu. Toto plemeno pomohlo zvýšit míru přežití v tvrdých podmínkách v zamrzlé tundře.
Předkové jakutské lajky jsou považováni za starobylé plemeno a v 19. století bylo odhadováno, že jich existovalo několik tisíc. To se však změnilo: ve 20. století jen na několik stovek. Během roku 1990 došlo ke vzkříšení tohoto plemene a začalo se vracet k původnímu vzhledu a účelu. Skupina nadšenců vzbudila zájem o zachování tohoto doposud neznámého plemene, a jejich úsilí bylo úspěšné. V roce 2004 přijala Ruská kynologická federace standard plemene a začala registrovat jejich zástupce.

VZHLED
Jakutská lajka je plemeno středního vzrůstu; výška v kohoutu u fen je 53 - 57 cm a u psů 55 - 60 cm. Rysy lajky jsou často přirovnávány k rysům sibiřského huskyho. Lebka je zakulacena s vysokým čelem, tito psi mají široké oči mandlového tvaru, které mohou být modré, hnědé nebo kombinací těchto barev. Nos je hnědý nebo černý se širokými nozdrami, aby mohla lajka lépe dýchat v chladném podnebí a při práci na maximum. Uši jsou trojúhelníkového tvaru, při pohybu jsou pokládány dozadu. Lajka má zaoblený hrudní koš, s dobře vyvinutou hrudí. Dvojitá a rovná srst zajišťuje velmi dobrou ochranu před nepříznivými přírodními podmínkami. Na krku může tvořit hřívu, zejména u psů je pak patrnější. Srst je podle standardu povolena bílá a jakákoliv barevná variace, která je spojena s bílou. Mezi nejčastější zbarvení patří bílá s černou, také může být například bílá s hnědou nebo trikolor. Ocas je nasazen nebo nesen do půlkruhu na zádech, pokrytý hustou srstí. Jakutská lajka má velmi dobře osvalené tělo.

POVAHA
Jakutská lajka je pes plný energie, zvídavý, inteligentní a hravý, který chce potěšit svého pána. Velmi dobře dokáže pracovat v malých skupinách. Toto plemeno ale dokáže být tvrdohlavé, proto je důležité při výcviku mít trpělivost i pozitivní a zábavný přístup. Jakutská lajka nese rysy primitivního chování, je však velmi bezmezně oddaná své rodině a pánovi. Po staletí byla brána obyvatelstvem Jakutska jako rovnocenný partner a člen rodiny, ke které je přátelská. K cizím lidem dokáže být rezervovaná a nedůvěřivá, kontakt s nimi vyhledává minimálně. Jakutská lajka je také dobrým hlídačem, štěkat ji však uslyšíte, až když k tomu má důvod. Příchod cizí osoby hlásí velmi intenzivně.

ZDRAVÍ
Jakutská lajka se celkově těší dobrému zdraví - díky podmínkám, ze kterých pochází, je odolným plemenem. Pro další chov je důležité sledovat dysplazii kyčlí, dále se provádí test na hluchotu. Jedinci tohoto plemene se mohou dožít až 16-17 let.

VYUŽITÍ
Jakutská lajka je brána jako pracovní plemeno se zkoušku z výkonu. Historicky se jedná o tažné, lovecké a pastevecké plemeno, dnešní využití tkví především v mushingových sportech (canicross, skijöring, dogtrekking, apod.). Lajka je velmi často pořizována právě pro sport, ale také pro výstavy. Jakutská lajka vám může být neúnavným partnerem při procházkách, také při sportovních aktivitách. Toto plemeno je vděčné za sportovní vyžití a hlavně oceňuje čas strávený se svým pánem.