NOVA SCOTIA DUCK TOLLING RETRÍVR

Historie

Jak už název plemene napovídá, Duck Tolling retrívr vznikl na jihovýchodě Kanady v provincii Nové Skotsko. Cílem bylo vyvinout menšího retrívra, určeného k lovu kachen, který by ulovené ptáky nejen přinášel, ale který by je i předem nalákal do blízkosti lovce. Mezi předky tolling retrívra prokazatelně patří labradorský retrívr, coated retrívr, hnědý anglický kokršpaněl, irský setr a šeltie. Každé z těchto plemen předalo svým potomkům geny, jejichž vzájemnou kombinací vznikla nová rasa, která naplnila představy šlechtitelů. V roce 1945 kanadský kennel klub (CKC) schválil tuto rasu jako nové plemeno a udělil jí oficiální název Nova Scotia Duck Tolling Retriever. Mezinárodního uznání se Nova Scotia Duck Tolling retrívr dočkal až koncem 20. století, když byla v roce 1981 tato rasa uznána mezinárodní kynologickou federací FCI. O tři roky později v roce 1984 přijala Tollera do svých řad i americká AKC.

Chování a temperament

Toller je jako všichni retrívři velmi přátelský a snadno ovladatelný pes. Na svého majitele a všechny členy rodiny je citově velmi vázaný a neustále jim projevuje nefalšovanou lásku. Nova Scotia Duck Tolling retrívr vyniká laskavou vyrovnanou povahou a bystrým intelektem. Nové povely se učí velmi snadno a dobře si je pamatuje. Jako všichni retrívři má i toller velmi rád vodu a rád a dobře plave.

Vzhled

Středně velký, kompaktní, dobře osvalený lovecký pes s typickým rezavo-bílým zbarvením. Jasně řezaná hlava je klínovitého tvaru. Středně velké oči mandlového tvaru jsou posazeny široko od sebe. Uši trojúhelníkovitého tvaru jsou nasazeny vysoko a bývají neseny sklopené. Středně dlouhý krk je dobře osvalený. Hluboký hrudník má dobře klenutá žebra, břicho je mírně vtažené. Končetiny mají pevné kosti a jsou dobře osvalené. Prsty jsou spojeny blánami, které psovi usnadňují plavání. Nova Scotia Duck Tolling retrívr má dvojitou, voduodpuzující srst, která jej velmi dobře chrání proti chladu a umožňuje mu plavat i ve velmi studené vodě. Barva srsti bývá v různých odstínech červené nebo oranžové se světlejšími praporci. Typický je nejméně jeden bílý znak na těle. Dospělý toller má ideální kohoutkovou výšku v rozmezí 45-51 cm a dosahuje průměrné hmotnosti 17-23 kg.

Péče a životní podmínky

Toller bude nejšťastnější v rodinném domku s přístupem na dobře oplocenou zahradu. Pokud má dostatek cvičení a denní aktivity, dokáže se přizpůsobit i životu ve městě. Rozhodně je potřeba se mu věnovat, protože na nicnedělání si nezvykne a navíc mu vůbec nesvědčí. Duck Tolling retrívr potřebuje pravidelný pohyb a navíc i nějaké zaměstnání pro svůj bystrý mozek. Nejlepší je využívat psy v lovecké praxi nebo je zapojit do některého psího sportu. A zde je nabídka velmi široká. S tollerem můžete dělat agility, agility cross, dog dancing, aportování, canicross, dog trekking, stopování nebo jen turistiku.
Středně dlouhá srst nepotřebuje žádnou zvláštní péči. Postačí pravidelné česání a kartáčování. Časté koupání není vhodné. Koupel se provádí jen v případě potřeby, pokud je pes velmi špinavý nebo zapáchá. Aby se předešlo vzniku zubního kamene a nepříjemnému zápachu z úst zvířete, je nutné dbát na správnou zubní hygienu. K tomu lze využít různé žvýkací pamlsky nebo dentální tyčinky. Vhodná je také pravidelná kontrola očí a uší. Podle potřeby lze zkrátit přerůstající drápky.

Zdraví

Nova Scotia Duck Tolling retrívr je obecně zdravé a otužilé plemeno, které ve větší míře netrpívá nemocemi. Ani této rase se však nemoci zcela nevyhýbají. Vyskytnout se může dysplazie kyčelního klubu, progresivní retinální atrofie, onemocnění štítné žlázy, Addisonova choroba, aseptická meningitida nebo hluchota.