Klasifikace F.C.I.

• Skupina IX. - Společenská plemena a toy

• Sekce 9 - Kontinentální společenští španělé

• Bez pracovní zkoušky

Číslo standardu: 77

Země původu: Francie, Belgie
Vznik plemene: 12. století
Průměrná délka života: 13 - 15 roků
Původní využití: Společník
Využití dnes: Agility, Dogdancing, Společenský pes, Domácí mazlíček, Aktivní pes, Dekorativní pes, Výstavní pes

Kluby v ČR:

• Klub malého kontinentálního španěla (https://www.mksk.cz)
• Klub chovatelů malopočetných plemen psů (www.kchmpp.cz)
• Exotic klub (https://www.exoticklub.cz)

HISTORIE A PŮVOD PLEMENE

Malý kontinentální španěl se v Evropě vyskytoval již od 13. století, původnější je ovšem jeho varieta phaléne se svěšenýma ušima, z ní byl později vyšlechtěn papillon, jehož uši naopak připomínají rozevřená křídla motýla.

Tento malý psík byl oblíben zejména šlechtou a sloužil jako společník a ozdoba. Společně se svými slavnými pány je ztvárněn na mnoha obrazech známých malířů tehdější doby (Tizian, Rubens, Rembrandt). Ve 14. a 15. století byl oblíben na dvorech po celé Evropě a v náručí jej nosila Marie Medicejská, Marie Antoinetta (kterou pejsek údajně doprovázel až na popraviště), ale i Madame de Pompadour a další.

Špatná doba pro plemeno nastala po Velké francouzské revoluci a tito malí španělé téměř zanikli. K obnovení plemene došlo až koncem 19. století, kdy se chovatelé v Belgii a Francii postarali o jeho vzkříšení. Standard byl poprvé sepsán v roce 1905. Ve 20. letech došlo k jeho vývozu do Anglie, kde se chovatelé zasloužili o založení úspešného chovu. K rozšíření plemene do zbytku světa došlo až po druhé světové válce, zejména v 50. a 60. letech.

Do tehdejšího Československa se první papillon dostal v roce 1985 na území Čech, byla to fena dovezená z Anglie, která zemřela při prvním porodu. Následoval import dalších jedinců. V roce 1987 byla dovezena první fena z Německa na území Slovenska, první štěňátka se narodila v chovatelské stanici z Vlozu v roce 1988.

POVAHA

Malý kontinentální španěl plnil po celá staletí úlohu společníka a dnes tomu není jinak. Papillon vyniká svou přátelskou povahou, je milý, inteligentní, učenlivý, hravý a mazlivý. Ke svému pánovi i rodině velmi přilne a je oddaný. Samotu nemá rád, ale úspěšně jej naučíte, aby v klidu počkal, než přijdete z práce a budete se mu plně věnovat. Odloučení na delší dobu bude hůře snášet, ale díky jeho velikosti není problém jej vzít téměř všude s sebou.

Není agresivní ani vůči jiným zvířatům, ale na jejich přítomnost by si měl zvykat od štěněte. S ostatními psy vychází dobře, ale nejlépe si rozumí se sobě rovnými. Papilloni jsou přátelští i ke starším dětem. Malé děti byste k nim měli pouštět jen pod dozorem, aby malému psíkovi neublížily.

Toto plemeno se dá velmi dobře vycvičit a můžete se s ním věnovat různým kynologickým sportům. Společnými aktivitami navíc ještě posílíte váš vzájemný vztah. Jelikož je to pejsek citlivý, tak výchova nesmí být hrubá, ale musíte k němu přistupovat s citem. Na fyzické tresty zapomeňte, už při zvýšeném hlase psík pozná, že je něco špatně. Díky snadné ovladatelnosti se hodí pro začátečníky i starší děti, které dokáže plně respektovat.

POHYB

Papillon klame tělem, pod elegantními chlupy se skrývá hbitý sportovec, který s vámi po boku bude s chutí vykonávat různé psí sporty. Díky své hbitosti a rychlosti se výborně hodí na agility. Miluje dlouhé procházky a je to nadšený aportér. Je důležité, abyste mu poskytli dostatek vyžití. Přestože je to pes, který se hodí do bytu, tak pár krátkých procházek za den mu nestačí.

Zaměstnat mu můžete také mysl, i tak jej unavíte a bude pak spokojeně odpočívat na vašem klíně. vyzkoušet můžete různé interaktivní hry nebo pejska učit zajímavé triky. Užijete si tak společně mnoho legrace.

PÉČE

Přestože se jedná o dlouhosrsté plemeno, tak péče o srst není náročná. Běžně stačí pejska česat dvakrát týdně, v období línání počítejte s častějším kartáčováním podle potřeby. Srst papillona je poměrně bezúdržbová, samočistící a navíc toto plemeno nemá typický psí pach.

Vzhledem k velikosti papillonů bude nutné věnovat pozornost jejich drápkům, protože ty se pravděpodobně nebudou při chůzi dostatečně obrušovat. Jestliže jsou drápky dlouhé, tak je zkraťte speciálními nůžkami, které by rozhodně neměly chybět ve vaší výbavě. Nezapomínejte na pátý dráp na předních tlapkách, který vůbec není ve styku se zemí a může mít tendenci přerůstat.

Papillon má velké oči a pohybuje se nízko u země, proto mohou být náchylné k nafoukání prachu. Mějte doma po ruce borovou vodu, abyste pejskovi mohli podrážděná očička v případě potřeby vykapat. Pravidelně také prohlížejte uši a pokud to bude nutné, tak je nechte vyčistit u veterinárního lékaře.

U malých plemen se častěji tvoří zubní kámen, a proto je důležité naučit pejska již od štěněčího věku, aby si nechal zoubky prohlížet a pohodlně ošetřovat. Preventivně můžete podávat doplňky stravy obsahující řasu kelpu nebo používat různé pasty a oleje. Pokud se již zubní kámen objeví, můžete proti němu bojovat i mechanickým čistěním zubů.

ZAJÍMAVOSTI

Malý kontinentální španěl je společenský psík se zajímavou historií, vždyť doprovázel nejednu šlechtičnu a sloužil mimo jiné i jako módní doplněk. Jsou s ním spojena známá jména jako je Marie Antoinetta či Madame de Pompadour. Pejsci se objevují na několika obrazech slavných umělců. Renesanční Tizian ztvárnil obraz Venuše Urbinská, na kterém nechybí ani ležící psík nápadně připomínající malého španěla.

Vývojově starší je varieta phaléne se svěšenýma ušima. Papillon se vztyčenýma ušima byl vyšlechtěn až v 19. století. Psíkovi se tehdy také říkalo veverčí španěl a to díky bohatému ocasu, který připomínal ten veverčí.

VÝŽIVA

Papillon nevyžaduje žádnou speciální výživu. Krmit jej můžete kompletními krmivy, nebo přirozenou stravou (BARFem). Pokud sáhnete po průmyslově vyráběných granulích a konzervách, tak vždy vybírejte krmiva nejvyšší kvality a hlavně čtěte složení. Na prvním místě by mělo být maso (sušené, moučka, čerstvé) a až pak ostatní suroviny. Krmivo by nemělo obsahovat zbytečně moc různých obilovin, volte granule s nízkým obsahem obilovin, nebo úplně bez obilovin, ty ovšem nemusí všem psům vyhovovat.

Pokud chcete mít přehled o tom, co váš psík opravdu sní, tak je vhodnou metodou krmení tzv. barfování, kdy pejskovi podáváte syrové maso, přílohy, zeleninu, ovoce a kosti (ty musíte vždy servírovat v syrovém stavu, protože tepelná úprava mění strukturu kosti a ta by pak mohla psa při průchpdu trávicím traktem poranit). Než začnete barfovat, tak si nastudujte potřebné informace, protože musíte psovi podávat vyváženou krmnou dávku, aby mu nic nechybělo a prospíval.

ZDRAVÍ

Průměrný věk: 13 až 15 let

Papillon je zdravé a poměrně dlouhověkké plemeno, navíc i starší jedinci si zachovávají bystrost. K uchovnění nejsou vyžadována žádná zdravotní vyšetření, ale v dnešní době většina chovatelů nechává své psy testovat na luxaci pately a progresivní retinální atrofii (PRA), což je kluby doporučeno.

Luxace pately je onemocnění kolenního kloubu, při kterém dochází k vykloubení čéšky. Progresivní retinální atrofie je genetické onemocnění očí, jež končí slepotou psa. Poměrně rychle dochází k degeneraci oční sítnice a odumírání světločivných buněk. Nejdříve se nemoc začne projevovat zhoršeným viděním za šera.

Jestliže si vybíráte štěňátko, je vhodné zvolit si chovatelskou stanici, která má rodiče pejska testované na tyto nemoci.

POTŘEBY A NÁROKY PSA

Malý kontinentální španěl potřebuje hlavně vaši blízkost, se svou rodinou musí být v neustálém kontaktu, je to závislák, ale snášet samotu se dokáže naučit. Hodí se i do malého bytu, chovat jej můžete v domě, ale venkovní pobyt je naprosto nevhodný. Pelíšek mu umístěte na klidné místo a nejlépe do každé místnosti, kde trávíte hodně času. I když motýlek bude stejně nejčastěji u vás na klíně, na gauči nebo v posteli. Srst papillona nemá podsadu, takže štěňátka a starší psi mohou v zimě potřebovat obleček.

I přes malý vzrůst potřebuje papillon hodně pohybu, je hyperaktivní a unavit jej se může zdát jako nesplnitelný úkol. Má rád dlouhé procházky, ale díky svým schopnostem se hodí i pro psí sporty, které bude vykonávat s velkým nadšením. Je dobře ovladatelný a naučí se i různé triky, takže se s ním dá věnovat dogdancingu. Zaměstnat můžete i jeho hlavu při interaktivních hrách. Při výchově přistupte k pozitivní motivaci, papilloni jsou citliví a potřebují porozumění.

PODMÍNKY UCHOVNĚNÍ

Pokud chcete svého papillona uchovnit, tal musíte splnit podmínky stanovené kluby. Pro malého kontinentálního španěla nejsou náročné. Pokud máte chovatelské plány, tak si v první řadě musíte pořídit štěňátko s průkazem původu a předpoklady pro chov a výstavy. Nikdo vám ale nemůže zaručit, že z takového pejska vyroste prvotřídní výstavní jedinec, a proto pro vás musí být pejsek hlavně přítelem a společníkem.

Pro uchovnění papillona se musíte zúčastnit bonitace nejdříve od věku 12 měsíců. Je to akce podobná výstavě, na které je jedinec odborně posouzen a odchází s výsledkem chovný, nebo nechovný. Nejdříve je nutné absolvovat klubovou výstavu od třídy mladých se známkou nejhůře Velmi dobrá. K bonitaci se nemusí předkládat výsledky žádných zdravotních vyšetření.

Vylučující vady z chovu jsou růžová nebo růžově skvrnitá nosní houba, stále viditelný nebo paralyzovaný jazyk, předkus, podkus nebo prognathimus. Psi musí mít obě varlata vyvinutá a sestouplá v šourku.

Pes i fena mohou být aktivně zapojeni do chovu po splnění podmínek uvedených výše od věku 15 měsíců, u psů není horní věková hranice omezena, feny mohou mít štěňata maximálně do 8 let věku. Povoleny jsou maximálně 3 vrhy za 24 měsíců při schématu vrh - pauza - vrh - vrh - pauza.

STANDARDNÍ VZHLED

Celkový vzhled:

Hrdý dlouhosrstý španěl s harmonickou stavbou a hrdým držením těla. Délka těla je o něco větší než výška. Pohyb je lehký a elegantní. Středně dlouhá tlama je kratší než lebka. Jeho povaha je velmi živá.

Výška:
Ideální kohoutková výškapsi: 28 cm
fenky: 28 cm
Pozn. k hmotnosti Dvě hmotnostní kategorie: pes i fena méně jak 2,5 kg (minimálně ale 1,5 kg); nebo 2,5 až 4,5 kg u psů a 2,5 až 5 kg u fen.Srst:

Je bohatá, lesklá a vlnitá (není kudrnatá), není přiliš měkká. Chlupy jsou jemné, lehce zaoblené a vsazené naplocho. Vzhled srsti je podobný anglickému toy španělovi, ale liší se od srsti pekingského palácového psíka i špice. Krátká srst se vyskytuje na obličeji, tlamě, přední straně končetin a spodní straně hlezna. Na trupu je středně dlouhá srst. Delší srst je na krku, kde vytváří límec a náprsenku, po hrudníku spadá ve vlnách. Na uších a zadní straně hrudních končetin vytváří srst závěs. Na zadní straně stehen se tvoří "kalhotky". Malé chomáčky srsti se mohou objevit i mezi prsty, mohou být dokonce delší než prsty, pokud tlapku zjemňují a prodlužují, nesmí jí dodávat težkopádný vzhled. Délka srsti u psů ve výborné kondici může dosahovat 7,5 cm na kohoutku a dokonce až 15 cm na ocasu.

Zbarvení:

Může být jakákoliv barva na bílém podkladu. Bílá barva převažuje na trupu a končetinách, na hlavě je více či méně široký znak. Bílé znaky jsou povolené na spodní části hlavy, ale nesmí převažovat. Pysky, oční víčka a nosní houba musí být pigmentované.

HLAVA

V poměru k tělu je normální, proporčně je lehčí a kratší než u středních a velkých španělů.

MOZKOVNA

Lebka:

Zepředu ani z profilu není příliš zaoblená. Někdy slabě vykazuje čelní vrásku.

Stop:

Dostatečně výrazný. U těžších psů je méně zřetelný, ale stále vyjádřený. U velmi malých psů je jasný bez náhlého zlomu.

OBLIČEJOVÁ ČÁST

Tlama:

Je kratší než lebka, jemná, zašpičatělá. Nesmí být vytočená vzhůru a není příliš vklenutá po stranách. Nosní hřbet je rovný a houba malá, černá, zaoblená, akorát na špičce mírně zploštělá.

Pysky:

Tenké, dobře přiléhající a silně pigmentované.

Čelisti, zuby:

Jsou poměrně silné, skus je normální dobře se uzavírající. Pokud je jazyk stále vytažený nebo není skryt po dotyku prstu, je to považováno za vadu. Jazyk tedy nesmí být viditelný.

Oči:

Mají mandlovitý tvar, jsou poměrně velké, dobře otevřené a nevystupují. Jsou posazené poměrně nízko, vnitřní koutek oka leží na styku lebky a tlamy. Oční víčko je silně pigmentované a oči samotné mají tmavou výraznou barvu.

Uši:

Pevné, ale poměrně jemné. Jsou nasazené poměrně daleko vzadu na hlavě a zeširoka, takže odhalují zaoblený tvar lebky. Při prohmatání nesmí být ucho zakončeno ostře zašpičatělou chrupavkou.

Malý kontinentální španěl existuje ve dvou varietách a ty se rozlišují právě podle uší. Phaléne má zavěšené uši a papillon vztyčené uši.

KRK

Středně dlouhý v zátylku mírně klenutý.

TRUP

Horní linie:

Není příliš krátká, klenutá, pronesená, ani plochá.

Bedra:

Pevná a mírně klenutá.

Hrudní koš:

Hrudník je prostorný a dostatečně hluboký. Obvod hrudníku, který se měří mezi posledními dvěma páry žeber se musí přibližně rovnat kohoutkové výšce. Žebra jsou dobře vyklenutá.

Břicho a slabiny:

Břicho je mírně vtažené.

KONČETINY

Rovné, pevné a jemné. Při pohledu zepředu i zezadu jsou rovnoběžné a nesmí být příliš vysoké.

HRUDNÍ KONČETINY

Plece:

Dobře vyvinuté a spojené s trupem.

Nadloktí:

Normálně úhlené, dobře spojené s lopatkou a dobře přiléhající k tělu. Dosahuje stejné délky jako ramenní lopatka.

Přední nadprstí:

Při pohledu z profilu je dobře patrné.

Tlapy hrudních končetin:

Tlapky jsou celkem dlouhé, spočívají stejnoměrně na polštářcích a říká se jim "zaječí tlapky". Drápy jsou silné a nejlépe černé, ale u hnědých a bílých psů mohou být světlejší (bílé drápky nejsou vadou, pokud je jinak pes dobře pigmentován). Prsty jsou silné, dobře osrstěné a mezi prsty roste srst, která sahá až za špičku chodidla. Polštářky jsou tvrdé.

PÁNEVNÍ KONČETINY

Hlezno:

Hlezenní kloub je normálně úhlený.

Tlapy pánevní:

Stejné jako tlapky hrudních končetin.

CHODY PSA

Pohyb je hrdý, volný, elegantní a lehký.

OCAS

Je dost dlouhý a nasazen poměrně vysoko. Dlouhá srst na něm vytváří prapor. Při pohybu je ocas nesen zvednutý v úrovni hřbetu a do oblouku, špička ocasu se může dotýkat hřbetu, ale ocas nikdy nesmí být úplně stočený nebo naopak ploše ležet na hřbetě.