ŠIPERKA

ŠIPERKA (Schipperke)

FCI-Standard č. 83 / 20.01.2010

ZEMĚ PŮVODU: Belgie

DATUM PUBLIKACE ORIGINÁLNÍHO PLATNÉHO STANDARDU: 28.07.2009

POUŽITÍ: Malý hlídací a společenský pes.

KLASIFIKACE FCI: Skupina 1 Ovčáčtí a honáčtí psi (kromě švýcarských salašnických psů).

Sekce 1 Ovčáci.

Bez zkoušky z výkonu.

KRÁTKÝ HISTORICKÝ PŘEHLED: Slovo "schipperke" znamená ve vlámském dialektu "malý ovčák". Společným předkem belgických ovčáků a šiperky byl pravděpodobně ovčácký pes zvaný "leuvenaar", rané plemeno, obvykle poměrně malé a černé. Původ šiperky se datuje do 17. století. Kolem roku 1690 byla šiperka oblíbeným psem pracujících lidí a ševců v bruselské čtvrti St. Gery, kteří pořádali soutěže, v nichž předváděli složitě vypracované bronzové obojky, jimiž zdobili své psy. Ocasy šiperek byly zcela kupírované, což byla móda, která zřejmě existovala od 15. století. Šiperky byly známé jako vynikající lovci myší, krys, krtků a dalších škodných. Šiperky byly poprvé vystavovány v roce 1882 v městě Spa. Módním plemenem se staly díky královně Marii-Henriettě Belgické. Do Velké Británie a USA byly dovezeny v roce 1887. První standard byl sepsán v roce 1888 chovatelským klubem, který byl v tom roce založen - je to nejstarší chovatelský klub v Belgii. Během následujících let bylo velké úsilí věnováno sjednocení typu, v té době totiž byly známy různé variety pocházející z Anvers, Lovaně (Louvain) a Bruselu.

CELKOVÝ VZHLED: Lupoidního typu. Šiperka je ovčák malých rozměrů, ale velmi pevně stavěný. Její hlava je klínovitá s dobře vyvinutou mozkovnou a poměrně krátkým čenichem. Tělo je dobře vyvážené, krátké, poměrně široké a podsadité, ale končetiny mají jemnou kostru. Její srst je velmi typická; hustá, rovná, tvořící límec, hřívu, fiží na hrdle a kalhotky, což dodává šiperce její skutečně jedinečný vzhled. Rozdíly mezi pohlavími jsou očividné. Její morfologie, spolu s ovčáckými znaky, povahou a malou velikostí, vysvětluje její velkou oblibu, přesahující hranice Belgie.

DŮLEŽITÉ POMĚRY:

• Kohoutková výška se rovná délce těla, pes je tedy kvadratický.

• Hrudník dosahuje úrovně loktů.

• Čenich je výrazněji kratší než polovina délky hlavy.

POVAHA / TEMPERAMENT: Výborný malý hlídací pes, výjimečný hlásič, překypující vitalitou, rezervovaný k cizím lidem. Aktivní a pracovitý, čilý, neúnavný, vždy zaujatý okolním děním, má sklon chňapat, pokud se někdo přiblíží objektům, svěřeným mu k hlídání. Velmi jemný k dětem, vždy zvědavý, co se děje za zavřenými dveřmi či jinou překážkou, což vyjadřuje vysoko posazeným štěkotem, zježenou hřívou a srstí na hřbetě. Je to všetečný pes, který rád loví krysy, krtky a jiné škůdce.

HLAVA: Lupoidního typu, klínovitá, ale ne příliš dlouhá. Dostatečně široká, aby byla v harmonii s tělem. Nadočnicové a jařmové oblouky jsou mírně klenuté. Přechod od mozkovny k čenichové partii je zřetelný, ale nesmí být příliš výrazný.

MOZKOVNA: Poměrně široké čelo, zužující se k očím, při pohledu z profilu mírně zaoblené. Horní linie mozkovny a tlamy jsou paralelní.

Stop: Vyjádřený, ale ne přehnaně.

OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nosní houba: Malá, vždy černá.

Čenich: Zužuje se k nosní houbě, dobře utvářený, ne příliš dlouhý, na konci ne tupý. Délka přibližně 40% celkové délky hlavy. Rovné linie.

Pysky: Černé, těsně přiléhající.

Čelisti/Zuby: Zdravé, dobře vsazené zuby. Nůžkový skus. Klešťový skus je tolerován. Úplný chrup podle zubního vzorce. Chybění jednoho nebo dvou P1 nebo jednoho P2 je tolerováno. Chybění obou M3 se nebere v úvahu.

Líce: Suché, plynule přecházející do čenichu.

Oči: Tmavě hnědé, malé, mandlového tvaru, nejsou ani zapadlé ani vystupující. Pronikavý, živý a uličnický pohled, černě lemovaná oční víčka.

Uši: Vztyčené, velmi malé, špičaté, trojúhelníkové (pokud možno rovnoramenný trojúhelník), nasazené vysoko, ale ne příliš blízko u sebe, pevné a velmi pohyblivé.

KRK: Silný, velmi silně osvalený a vypadající velmi objemně díky bohaté srsti límce. Středně dlouhý, dobře vsazený do plecí, v afektu nesený výše, s mírně klenutou horní linií.

TRUP: Krátký a široký, zavalitý, ale ne příliš objemný či těžký. Ideálně kvadratický - délka od ramenního kloubu k sedacímu hrbolu se zhruba rovná kohoutkové výšce.

Horní linie: Linie hřbetu a beder je rovná a pevná, často mírně stoupá od zádi ke kohoutku.

Kohoutek: Velmi zřetelný, často navíc zvýrazněný hřívou.

Hřbet: Krátký, rovný a silný.

Bedra: Krátká, široká a silná.

Záď: Krátká, široká a vodorovná. Zadní část zádi, tj. přechod od zádi k zadní straně stehen, je příjemně zaoblená, což je tvar známý jako záď morčete.

Hrudník: Hloubkou dosahuje k loktům; široký vpředu a za lopatkami, proto má dobře klenutá žebra. Při pohledu zboku výrazné předhrudí.

Spodní linie a břicho: Spodní linie od hlubokého hrudníku dosahujícího k loktům plynule a pomalu stoupá k břichu, které je mírně vtažené, ani visící ani vykasané.

OCAS: Vysoko nasazený. Někteří jedinci se rodí zcela bezocasí nebo se zakrnělým či krátkým ocasem. Za to by neměli být penalizováni. Přirozeně dlouhý ocas, dosahující minimálně ke hleznům, je přednostně nesený dolů a může se zvedat, je-li pes v pohybu, do úrovně horní linie trupu, ale přednostně ne výše. Zatočený ocas nebo ocas nesený nad hřbetem je přípustný.

KONČETINY: Jemná kostra, dobře postavené pod trupem.

HRUDNÍ KONČETINY:

Celkový dojem: Hrudní končetiny jsou rovné při pohledu z kterékoliv strany, a při pohledu zepředu jsou zcela rovnoběžné. Jejich délka od země k lokti se přibližně rovná polovině kohoutkové výšky.

Plece: Dlouhé a šikmé, normální zaúhlení.

Nadloktí: Dlouhá a přiměřeně šikmá.

Lokty: Silné, ne vbočené ani vybočené.

Předloktí: Rovná, při pohledu zepředu dobře postavené.

Zápěstí: Silná a nevystupující.

Nadprstí: Poměrně krátká, při pohledu zepředu v prodloužení předloktí, zboku nejvýše velmi mírně šikmá.

Přední tlapky: Malé, okrouhlé a pevné (kočičí), klenuté prsty, krátké a silné drápky, vždy černé.

PÁNEVNÍ KONČETINY:

Celkový dojem: Pánevní končetiny musí být postaveny pod tělem a při pohledu zezadu zcela rovnoběžné.

Stehna: Dlouhá, silně osvalená, díky bohatým kalhotkám vypadají ještě širší, než ve skutečnosti jsou.

Kolena: Přibližně v linii kyčlí, normální zaúhlení.

Bérce: Přibližně stejně dlouhé jako stehna.

Hlezna: Dobře zaúhlená, ne přehnaně.

Nárty: Poměrně krátké, paspárky jsou nežádoucí.

Zadní tlapky: Stejné jako přední tlapky nebo o něco delší.

CHODY/POHYB: Pohyb v klusu je pružný a pevný s přiměřeným vykročením a dobrým posunem, hřbetní linie zůstává vodorovná a končetiny se pohybují paralelně. Pohyb vpředu by měl být v souladu s pohybem vzadu a lokty se nesmějí vytáčet ven. Ve vyšší rychlosti se končetiny k sobě přibližují.

KŮŽE: Těsně přiléhající po celém těle.

OSRSTĚNÍ:

Srst: Krycí srst je bohatá, hustá, rovná a dostatečně hrubá, poměrně pevná, takže je na omak suchá a odolná. Spolu s měkkou hustou podsadou poskytuje výbornou ochranu. Velmi krátká srst je na uších, krátká na hlavě, přední straně hrudních končetin, hleznech a nártech. Na těle je středně dlouhá, přiléhající srst. Okolo krku je srst mnohem delší a více odstávající, začíná na vnějších stranách uší, vytváří především u psů, ale i u fen široký typický límec (dlouhá srst kolem krku, v chomáčích po obou stranách), hřívu (dlouhá srst na šíji, pokračující až na kohoutek a plece) a "fiží" (dlouhá srst na hrdle a na hrudi, dosahující mezi hrudní končetiny a postupně mizející pod hrudníkem). Na zadní straně stehen je dlouhá a bohatá srst pokrývající anální oblast a srst s typicky dovnitř zahnutými konečky tvořící kalhotky. Ocas je pokryt srstí stejné délky, jako je srst na těle.

Barva: Zcela černá. Podsada nemusí být úplně černá, může být také tmavě šedá, pokud je zcela zakryta krycí srstí. Menší prošedivění vlivem věku, například na čenichu, je tolerováno.

VELIKOST A HMOTNOST:

Hmotnost:

Mezi 3 a 9 kg. Žádoucí je průměrná hmotnost mezi 4 a 7 kg.

VADY: Jakákoliv odchylka od výše uvedených znaků by měla být považována za vadu a vážnost, s níž je vada posuzována, by měla být v přímém poměru k jejímu stupni a jejímu vlivu na zdraví a pohodu psa.

Celkový vzhled: Těžkopádnost, chybění substance, příliš dlouhé nebo příliš krátké končetiny, dlouhé tělo, obdélníkový rámec.

• Hlava: Příliš dlouhá nebo příliš krátká. Linie mozkovny a tlamy nejsou rovnoběžné. Špičatý obličej. Příliš výrazné nadočnicové a jařmové oblouky.

• Mozkovna: Příliš úzká, čelo příliš zaoblené nebo vyklenuté (jablkovitá hlava).

• Čenich: Příliš dlouhý, špičatý, mohutný, tupý, klenutý hřbet nosu.

• Chrup: Špatná linie zubů nebo špatně vsazené zuby.

• Oči: Velké, kulaté nebo vystupující, světlé (oříškové oči jsou přijatelné).

Trup:

• Hrudník: Úzký, plochý, válcovitý. Nedostatečně hluboký.

• Záď: Dlouhá, spáditá, přestavěná, ostře lomená (chybí oblý přechod do stehen).

Končetiny: Příliš malé nebo příliš přehnané zaúhlení.

Pohyb: Úzký, krátký krok, malý posun, v pohybu nekorektní horní linie, vysoký krok

vpředu, poskakování vzadu.

Osrstění

Srst: Příliš krátká, přilehlá k tělu, příliš dlouhá, příliš jemná, měkká, hedvábná, vlnitá,

příliš ploše přiléhající k tělu nebo visící dolů, příliš malý nebo chybějící límec, hříva,

fiží nebo kalhotky (závažnější vada u psů než u fen, zvláště chybějící límec). Nedostatečná podsada.

Barva: šedá, hnědavé nebo červenavé odstíny v krycí srsti. Několik bílých chlupů i na prstech.

Povaha: Apatická, plachá.

VÁŽNÉ VADY:

• Zuby: Chybění jednoho řezáku, tří P1 nebo dvou P2.

VYLUČUJÍCÍ VADY:

• Agresivita nebo přílišná bázlivost.

• Každý jedinec jasně vykazující fyzické nebo psychické abnormality by měl být diskvalifikován.

• Nedostatek plemenného typu.

• Podkus nebo předkus, i bez ztráty kontaktu zubů (obrácený nůžkový skus), zkřížený skus, chybění jednoho špičáku, jednoho P3, jednoho horního P4 nebo jednoho dolního P4, jedné stoličky M1 nebo M2 (netýká se M3). Rovněž chybění jiného zubu nebo chybění 4 nebo více zubů celkem (s výjimkou čtyř P1).

• Chybění pigmentu na nosní houbě, pyscích, očních víčkách.

• Uši svislé nebo poloklopené.

• Srst dlouhá nebo měkká nebo hedvábná, tj. dlouhosrstost, závěsy dlouhé srsti na uších, končetinách, zcela chybějící podsada.

• Barva: Krycí srst jakékoliv jiné barvy než černé (kromě šedých, hnědavých nebo červenavých odstínů) nebo velmi malé bílé znaky, třeba i jen na prstech.

• Hmotnost: jasně mimo uvedené hranice.

Pozn.:

• Psi (samci) musí mít dvě zjevně normálně vyvinutá varlata, plně sestouplá v šourku.

• Pouze funkčně a klinicky zdraví jedinci se znaky typickými pro plemeno mohou být použiti k chovu.